Květen 2015

čtenářský deník

30. května 2015 v 15:47 | Pita
Dnes nemám nápady na nějaký úvahový článek. Nakonec jsem se rozhodla pro kratší článek, spíš deníček.

Maturity a čtyři hodiny ve škole jsou u konce. To znamená, že články budou míň. Snad ještě zvládnu něco napsat a přednastavit.
Teď mám před sebou čtenářský deník. K tomu si musím vypsat češtinu a naučit. Brr. A vůbec se mi nechce. Protože naší paní profesorce není nic dobrý, znáte to. Probíráme zahraniční a český realismus a naturalismus. Ale k tomu jsme zkoušeni z Májovců, Lumírovců a Ruchovců. Někdy to není všechno a ještě se ptá na starší témata. Super fakt.

S holkama jsme si udělaly víkend už ve čtvrtek, i když jsme šly v pátek do školy. Musely jsme se jít podívat na Ignis Brunensis. Bylo tam hrozně moc lidí. Hlavně párů, ze kterých jsme si dělaly srandu. Sorry:D A partička lidí, okolo čtrnácti let, každou minutu říkali: ,, už bude konec!" ,, už to skončí". Tímto jim chci poděkovat, fakt.

Moc se omlouvám, že je to dnes krátké, bez nápady a kdo ví co ještě.


Untitled

UPDATE 3.6.2015: Ahooj, jen jsem vám chtěla oznámit, že dnes se mému bratranci narodila dcera Elen. Jako. Jemu ne, manželce. A v neděli, snad, vydám článek o sobotní party. Ne úplně party. Ale jedu k Barči, se kterou zde byl článek, a budeme se opalovat, grilovat a hrát hry. určitě se těšte! Ahooj

Sny

27. května 2015 v 15:00 | Pita |  Články
Myslím, že každý měl někdy v životě sen. Teď nemyslím ten, co nás provází nocí, ale který by nás měl v životě vést. Když tak přemýšlím, tak ani já nemám nějaké vyšší cíle. Možná je to dobře, možná špatně. Dřív jsem si říkala, že budu pracovat někde u koní. Nejlépe s postiženými dětmi. V tom mi ale stojí zdravotní problémy. Dále jsem chtěla být ošetřovatelkou zvířat a ze stejné důvodu, jí být nemohu. Těmito pár větami jsem hned vyvrátila moji první.

Nyní je mým největším snem tetování a dva pitbullové. Nic, co by vás překvapilo. Celkově do života jsou to pak jen maličkosti. Například bydlet ve Španělsku, najít si třeba přítele, hah, a tak si žít. Tím, že nemám touhu a důvody se vracet, tak by to mohlo vyjít. Španělsko a já.

K těm menším, momentálním snům a přáním. Vždy jsem se chtěla nějak seznámit s fajn klukama na dovolené. To se mi splnilo minulé léto, když jsem si na letišti na Krétě vyhlídla dva čechy, se kterými jsme pak trávili dovolenou společně. Né úplně, protože si kluci vypůjčili skútr a jezdili po ostrově. A skútr je přesně další věc. Jeden den jsme si s tím, pro mě hezčím, vyjeli na skútru po plážích. Bylo to boží! Kličkovali jsme mezi auty, našli úžasnou pláž, vykoupali se, povídali a jeli zas nazpátek. Dobrým bonusem je, že jsme s kluky v kontaktu i po roce.

Dalším snem, o kterém už víte z jednoho článku, je jízda autobusem po celém městě. Koupit si celodenní jízdenku a jen si jezdit. Také mě láká si vzít večer/v noci kolo a jet se projet. Celkově mám ráda večerní i noční města. A proč se neprojet? Proč si nepročistit hlavu jízdou na kole? To máme v plánu s Barčou o prázdninách. Uvidíme, jak to dopadne.


Trochu filmovým přáním je sezení na střeše. Ano, možná to zní dětinsky, nebo co já vím. Příjde mi to ale fajn. Většina z mých snů se tedy odehrává s nějakou drahou polovičkou. Tento není výjimkou. Na to si tím pádem budu muset počkat. Ještě bych si chtěla zopakovat jízdu na koni bez sedla. Dříve jsem jezdila a měla možnost i bez sedla. Zamilovala jsem si to!

Lákají mě dlouhé cesty autem. Rychle, po dálnici, bez cíle. Jen ten pocit svobody... Jezdit v karavanu, zastavit někde a přespat v něm. Joo, snad někdy. Jak si to tak po sobě čtu, je to jak, kdybych byla v nějakém filmu. Takový ty romantický slaďárny. Ale co.


To by byli mé malé, ačkoliv velké sny. Ráda se i procházím po městě, takže mi radost udělá i vycházka ve večerních hodinách. A co Vaše sny? Ty menší i větší?



(Moje kamarádka+spolubydlící si založila blog o zážitcích se svým přítelem. Kdo je otrlejší a nevadí mu odvážnější články, klikněte SEM. Bude ráda třeba i za komentář. Děkujeme!:))

opravdu peníze ovlivňují život?

25. května 2015 v 15:00 | Pita |  Články
Jednou večer jsem tak přemýšlela, jaký by byl můj život, kdybych byla bohatá. Kdybych se narodila do nějaké vily. S pokojem v pokroví, vlastní koupelna, šatna. K osmnáctým narozeninám nějakej ten bavorák. Drahá, kvalitní kosmetika. Na dovolenou v lednu apod. Ale dokázala bych si pak věcí vážit?

Neříkám, že si žijeme špatně. Jeden rok jsme byli dvakrát u moře. Zrovna ten minulý. Než si mě zaškatulkujete do nějaká vyšší vrstvy musíte vzít v potaz, že nás každá dovolená stála 6 000 pro každého. Teď si už nedokážeme představit, že bychom někam letěli cca za 15 000, což je pro někoho normální. Samozřejmě to tak není vždy. Často jezdíme na týden na hory, na týden na dovolenou po Česku a do zahraničí. Když jsem byla v devítce, tak jsme jeli ,,jen" do zahraničí. Protože já si vybrala lyžák místo týdne v našem oblíbeném středisku.

Znám lidi, kteří měli všechno, co chtěli. Každou blbost. A mě je blbý se zeptat, jeslti můžu dostat 120,- kč na triko. A oni vypadali šťastně. Nebo to jen dobře hráli, nevím. Bratranec se díky svým znalostem propracoval k dobrým penězům. Několikrát ročně si zajedete potápět na různá místa světa. Svatba byla okázalá a co teprve svatební cesta do Dominikánské republiky.
Mamky nejlepší kamarádka se dobře vdala, podnikají a mají velmi tučné konto. Ale i tak jsou to ti nejskromnější lidé. Její dcera - která je už taky maminka - nakupuje jedině v sekáčích a nemá ráda předražené věci. Taky k tomu vede své dvě holčičky. To oceňuji. Ne ten opak, kdy si dítě ukáže co chce a má to. Ale takový holky, jestli si nenajdou bohatého přítele, tak jsou ztracené. Aspoň podle mne.

Upřímně? Kdybych já měla peníze, byla bych asi taková ta pipka. Už bych si dávno koupila zrcadlovku jen abych měla hezký profilovky. Kupovala bych si MAC, protože MAC. S oblečením bych nešla pod 1 000. A je jistý, že bych se oblékala jinak. Můj styl by byl takový, aby mě vyjadřoval. To se teď nedá, když jsem ráda, že mám na intru co jíst.

Ale kdybych si ,,nabrnkla" bohatého přítele, nebo prostě při penězích, tak bych si asi nenachala kupovat věci. Bylo by mi to blbý. Kdyby mi např. koupil nějakou drahou kabelku, nezvala bych si ji. Možná, jen aby měl radost. Určitě bych ale neřekla: ,, Lásko, potřebuju kabelku. Koupíš mi ji?" Tohle prostě ne. A tyhle holky fakt nemám ráda.

Doufám, že vás tyhle ,,úvahový" články baví. Docela se v tom nacházím. Teď články vychází pravidelně, protože jsou maturity, tak mám čas. Uvidím, jak to bude pak... Děkuju, že čtete můj blog a děkuju za milé komentáře! Mám vás ráda!

because you had a bad day

23. května 2015 v 23:10 | Pita |  Články
Předem říkám, kdo nemá rád negativní články, přestaňte číst.


Nevím jestli to znáte. Prostě blbá nálada a neznáte důvod. Nic vás nerozčílilo, jen máte bad mood. A já teda poslední dobou čím dál víc. Uznávám. Rozčílí mě každá blbost, ale i tak. Poslední den, kdy jsem měla fakt dobrou náladu a říkala jsem si: ,, joo, teď jsem fakt spokojená" bylo na Majálesu. Na show Marpa. Ta energie a všechno. Secret informace: možná i to pivo to trošku ovlivnilo, ale pššt. Každopádně je to dávno. K tomu vůbec nevím, kdy na další jeho show půjdu. Teď před sebou nemám nic, na co bych se extra těšila.

Měla bych být spokojená, protože mám uzavřenou němčinu na lepší známku - co mám vám říkat nebudu, protože byste mě měli za tuponě - ale nejsem. Matiku si myslím, že taky zvládnu. Negativní věcí na škole je to, že odchází čvrťáci. Logicky. Minulý rok jsem to nějak nevnímala, protože jsem čtvrťáky neznala. Takže nevím, co mám dělat teď, když mi odejde Crush. K tomu ještě něco, ale psát to nebudu. Co kdyby. Taky jsme měli suplování na němčinu, protože naše učitelka byla u maturit. A ta učitelka mě vyvolala - v němčině fakt ničemu nerozumím - a všichni se na mě otočili a čekali. Já nevěděla. Pak mě ta učitelka pořád opravovala a: ,, já to vím, ty ne. opakuj a dobře". To jsem se musela ovládnout, abych se nerozbulela. Joo, přesně tak.

Jsem taková celá divná. Poslední dobou bych se nejradši zavrtala do mé oversized mikiny a vylezla tak za deset let. Hlavně s nikým nemluvila. Samozřejmě si beru všechno osobně. To nemluvím o tom, jak se cítím. Úplně nesmyslně slabá. Všechno mě hrozně vyčerpá. Nejspíš i potřebuju poznat někoho novýho. A vaše komentáře. Myslím obecně. Nemusíte mě uklidňovat, že se všechno zlepší a tak, protože to asi ne:) deep. Ale ráda si přečtu pozitivní komentáře a i konstruktivní kritiku.

Dál mi příjde, že nikoho nemám. Jasně, kamarádky. Ale nevím no... S rodičema počítat nemůžu a dědu zatěžovat nechci, protože se musí starat o babičku 24/7. Čeho jste si mohli všimnout na mém tumblru jsou fotky párů. Na těch ujíždím, hlavně teď. Po roce a jsem k nim mohla patřit, ale nepatřím. A ještě to není úplně v pohodě. Už bych s tím byla ráda vyrovnaná, ale nejsem. Blbý? Hodně. Dál ještě miluju citáty o zapomenutí, o samotě a tak..

No. Každopádně jsem se z toho musela asi vypsat. Gratuluji a děkuji všem, kteří si tenhle depresivní článek přečetli. Příště snad zas v pozitivním:)


změnila jsem se hodně?

22. května 2015 v 15:00 | Pita |  Články
Ze začátku asi začnu fotkama z dětství. Školka. Tu si moc nepamatuju. Ale vím, že nejlepší kámoši byli vždycky kluci. To bude asi i tím, že mám staršího bratra a dva bratranci, se kterými jsem trápila spousty času. Mám tedy i sestřenice, ale s těmi jsem nebyla tak často. Jednou za čas na oslavě narozenin a o Vánocích. To bratranci u nás byli pečení vaření.
Co si z této doby pamatuju je, že jsem s bráchou chodila už ve třech letech plavat. Učil mě sám. Chodili jsme spolu i bruslit. Teda. On šel s kamarádama hrát hokej a já byla s jeho kamarádkama. Možná jsem byla nákadlo na holky. Ani se tomu nedivím. Asi před pěti lety - to už je taky hodně dávno - jsem viděla video, kde jsme někde v kempu. Jako nejmladší jsem tak byla největší atrakcí. Každý si se mnou chtěl hrát.

Byla jsem takový to velký dítě. Ne tlustý, velký. Moje porodní váha - čtyři dvacet. A fotek, kde jím je hrozně moc.
Největší vzpomínka na dětství je asi, když mi byla dva roky. Letěli jsme na Mallorcu. Já, malý prtě, který to fakt nebavilo, pozorovala letadla přes velké sklo. Za mnou přišla holčička s růžovým kufrem v ruce. A my tam stály a koukaly, jak letadla přistávají a jak se odlepují od země. Říkám si, že nás měli vyfotit.

tumblr a já

19. května 2015 v 15:15 | Pita |  Články

Tumblr jsem poprvé objevila asi před rokem, rokem a půl. Možná jsou to už dva roky. Dřív u mě Tumblr plnil tu úlohu, že jsem si otevřela na jednom okně WeHeartit a na druhé právě Tumblr. Chtěla jsem mít zkrátka všechny své oblíbené obrázky na jednom místě. Nikoho jsem nesledovala a jen si přidávala a přidávala obrázky. V současné době sleduji zhruba 17 tumblr sítí. Přes fotky přírody, zvířat, holek, kluů a pak Heatha Ledgera - kterého přímo žeru! Co si budeme povídat holky. Nejhezčí věci na Tumblr je spousta kluků, chlapců, mužů, chlapů.
Dnes, jak se ve svém článku o Tumblr zmínila Skácina, moje tumblr stránka odráží mě. Moji osobnost. To, co cítím. To, co chci. Co se mi líbí. Například ráda hledám různé outfity. Protože, řekněme si to upřímně. Kdybych měla peníze a možnost, oblékám se úplně jinak.
Při pohledu na můj Tumblr hned poznáte, jestli mám dobrou nebo špatnou náladu. Nejčastější v průběhu těchto dvou týdnů - a vlastně celkově - jsou fotky potetovaných lidí. Tetování se mi moc líbí a jedno sama také chci. A kombinace nějakého osvaleného sympaťáka s tetováním je dokonalá! Aspoň pro mě. Dál ,, ujíždím" na fotkách lidí s pitbully. Protože ano, i ty jednou mít budu. Mimochodem... mám vymyšlené i jména. Nemluvím o citátech. Jooo. Citáty. Dokáži povzbudit a někdy, možná jen u mě, u donutit přemýšlet o věcech, o kterých by se moc nemělo. Snad chápete. Nejradši mám ty, které vidíte níže.

Jak říká moje kamarádka Kačka - Tumblr je můj život. Přesně tak. Už jsem si zvykla, si před spaním v mobilu scrolovat Tumblr. Bez mého zvyku už to nejde. Proto mě tak štve, když námna intru nefunguje wifi. Nemůžu na tumblr.

Na něco jsem přišla. Trošku předělaný citát. Ukaž mi tumblr a já ti řeknu, jaký jsi.

Majáles, splněný sen, Férová snídaně

10. května 2015 v 14:44 | Pita |  Články
Jak už víte, 7. května byl Brněnský Majáles, kde jsem nemohla chybět. Osobně mám tyhle akce moc ráda. Vtipný je, že jsem na Majálese byla podruhé... No, co už:D Z Majálesu mám jen pár fotek z Marpa a pár selfieček. Mobil jsem nevytahovala. Což je dobře.

Ve čtvrtek jsem s Adri a Kačkou odcházely dřív ze školy, abychom si ke Kačce hodily věci a jely na Výstaviště. (Jsme s Adri na intru a věci jsme si musely někam hodit. Takže jsme spaly u Kačky. Děkujeme!) Chtěly jsme na Atmo music, protožeje od Back to school máme rády, ale nestíhaly jsme. Taky jsme dobíhaly šalinu. Doufám, že jsme všechny pobavily. Přijely jsme zrovna, když přišla na stage Terka Tobiášová s: ,, to byli Atmo, jak se vám líbili?". Dobře. To jsme nevymyslely. Z této stage jsme si šly někam pro pití a šly na UDG. Které já moc neznám, kromě Hvězdáře. Takže mi bylo trochu trapně. Kdo tam byl a ví, jak to vypadalo, tak snad pochopí, že jsme se necpaly mezi lidmi a sedly si na štěrk. Během vystoupení jsme si ještě skočily na jídlo. Adri si dala klobásu a já hranolky. Šetřila jsem.
Dál měla vystupovat Vypsaná fiXa na kterou jsem se moc těšila. Minulý rok jsme ji nestihly, takže tento rok to byla nutnost. Doslova. Měly jsme půl hodiny času, tak jsme si skočily pro pivo a koukat na hokej. Z fiXy jsme ocházely, když hrály 1982. Ale já už pospíchala na Marpa. To už taky víte, že je můj snad největší crush. A jeho show po mě byla ta nejlepší! Neskutečný zážitek, spousta energie. Bude to znít divně, ale v tu chvíly jsem byla hrozně šťastná. Konečně jsem byla na show Troublegangu! Sen. Při vystoupení nám taky oznámil, že čeká syna. Bylo to úžasný, skvělý, dokonalý.
Po Marpovi jsme měly spoustu času. Zašly jsme si na WC, procházely se a postupně přecházely k stagi, kde měl vystupovat Tomáš Klus, kterého má Adri moc ráda. (Počkejte si fanynky Tomáše!) Ještě jsme koupily čínské nudle, které byly pekelně pálivé - a taky drahé. Ale chápu, že je nebudou prodávat za 30,- kč. Nejhorší okamžik Majálesu nastal. No name a Klus ve stejný čas. Kdo to vymýšlel?? Řekly jsme si, že v půlce Tomáše odejdeme na No name. Kvůli mé špatné orientace v plánku jsem si myslela, že stage jsou od sebe přes celý areál. Byly vedle sebe... Ale o jsme se dozvěděly až další den. Takže jsme zůstaly na Tomášovi.
Posledním vystoupením byli Chinaski. Moje srdcovka. Před vystoupením jsme zase měly čas a já si skočila pro pivo. Na Chinaskách jsem se totálně zamilovala do kluka - spíš chlapa - přede mnou a postupně jsem se dostala vedle něj. Zklamu vás a i mně. Kontakt nemám.
To už nám volala Kačka a my jely k ní domů. Zavolaly jsme si taxíka, kde jsme probíraly zážitky, vystoupení a taky to, že potřebuju hrozně čůrat.

prodloužený víkend, věci z Wishlistu?

4. května 2015 v 18:47 | Pita |  Články
Vítejte u nového článku po delší době. Hned ve čtvrtek jsme odjeli do vesnice za Olomoucí na prodloužený víkend. Stejný den bylo bohužel i poslední zvonění. Což znamená, že jsem to schytala hned při vchodu do školy - i když jsem jim něco málo hodila. Takže díky moc! Náš obor pak měl v tělocvičně menší představení. Myslím, že v pondělí čtvrťáci obcházeli třídy, aby jim lidi napsali na lístečky jejich, třeba vymyšlené, hříchy. Na začátku té ,,show" se vytahovali lístky s jmény. Tak si s holkama říkáme: joo, dobrý. To berou jenom ze čtvrťáku. A najednou říkají: Adriana *****. Která moje spolubydlící + spolužačka + kamarádka. A zvládla to suprově! Protože já bych tam nikdy, nikdy, nikdy nešla.
V Olomouci - přesněji řečeno za Olomoucí - jsem se celý den válela a četla. Konečně jsem přečetla knížku od Michala Malátného Chinaski poprvé. Možná to víte, ale Chinaski zbožňuju. Knížka je super a doporučuju všem fanouškům i nefanouškům!:)
K hokeji jsme si pak objednali z Olomouce pizzu. Nejlepší pizza a k tomu je obří. Její průměr je 45 cm! Objednávali jsme ji z RESTAURACE NA PILE. Jestli jste z Olomouce nebo poblíž, tak si na pizzu určitě zajděte:)
Ještě jsem zapomněla, že jsem si ve čvrtek koupila cukrovou vatu, která byla větší než moje hlava. Snědla jsem tak půlku, pak už mi bylo špatně:D

Dnes a zítra máme volno kvůli maturitám. Ve středu máme od 11:40 a to nějak přetrpím a ve čvrtek odcházím o dvě hodiny dřív kvůli Majálesu. Možná. To ještě domluvíme. A hrozně moc se už těším! Snad očekávejte článek, protože až do soboty budu u kamarádky Kačky.
Dneska jsem teda zajela s mamkou ještě do drogérek a zastřihnout konečky. Teď si příjdu holohlavá... Určitě mi to vzala jen trochu, ale ten pocit. Určitě to znáte. V drogerce jsem si koupila černý lak, který ráda nosím a líbí se mi i u ostatních. Z Wishlistu jsem si splnila aspoň ten šteteček na obočí od Ebelinu za 90,- kč.

Nakonec vám přidám fotky. Co jsem si koupila + 3 fotky z víkendu