Kosmetický haul

1. srpna 2015 v 11:59 | Pita |  Články

Nějakou dobu se už snažím se pravidelně starat o pleť, protože dřív jsem na to dost kašlala. Zhruba před dvěma týdny jsem si ale řekla, že si na to dám pozor. Zatím se mi to daří. Ráno a večer nejdříve používám micelární vodu a poté hydratační krém, který se umývá. Pro mě nejtěžší bylo si přestat růžně škrábat a vymáčkávat pupínky. Docela se držím. Dnes jsem si teda zajela do DMka na nákup.

Potřebovala jsem nějaký krém, abych obličej hydratovala. Rozhodla jsem se pro Nivea creme, který je vhodný pro každodenní používání, tudíž je ideální. Balení obsahuje 150 ml krému. Byla jsem nedočkavá a hned jak jsem přijela domů, musela jsem krém vyzkoušet. Můj první dojem byl, že je hodně hustý a špatně roztíratelný. Byla jsem zvyklá spíše na tekuté krémy a tohle je změna. Nějakou dobu už mám krém natřený a příjde mi, že se skoro nevsákl. Je ale možné, že jsem si ho dala moc.

Původně jsem hledala Nivea krém, který má zabraňovat černým tečkám. Nakonec jsem se ale rozhodla pro tento Anti-blemish 3-in-1 Cleanser. Stál stejně jak krém, pro který jsem šla. Možná proto jsem se rozhodla pro tento produkt. Tuším, že stál 89,- kč. A tato cena mi příjde fajn, stejně jako že je to 3 v 1. Lepší než kdybych si jednotlivě kupovala čistící gel, peeling a masku (i když masku mám, ale o tom později). Nechtěla jsem pleť moc zatěžovat, takže vám moje první pocity sdělím u jiného článku.

Další věc na seznamu byla maska. Jak jinak, než na černé tečky. Tuhle masku jsem už jednou měla. S vyšším věkem, masku jsem měla asi ve třinácti, bych si asi vybrala jinak. Při příští návštěvě drogérie se podívám po jiné masce. Znáte nějakou dobrou masku, za dobrou cenu Vy?

Konečně jsme u jiné značky než Nivea a to u značky Balea. Tento produkt jsem si koupila asi po třetí a jsem s ním spokojená. Gel je dobře dostupný, v dobré ceně a vždy mi po něm ještě krásně voní nohy. Jestli nějaký gel hledáte můžu ho doporučit.

Poslední, nicméně pro mě nejdůležitější položkou jsou balzámy. Pusu potřebuju mít pořád natřenou balzámem, jinak jsem nesvá. A tyhle dvě Labella v akčím balení stáli 70,- kč, přitom jeden stojí 40,- kč. Hned jsem si je tedy přihodila do košíku. Máte i Vy posedlost balzámy?

P.S: článek mám napsaný dva dny, ale neočekávaně nám přijeli děti známých, o které jsem se starala a na blog a vlastně na nic okolo jsem neměla čas:)
 

Co jsem dělala na začátku prázdnin?

22. července 2015 v 19:30 | Pita |  Články

Přemýšlela jsem s jakým článkem se vrátit a napadl mě fotočlánek. Na začátek tu mám fotky, když jsme byli u kamarádky.
Na první jsme asi pět minut po tom, co jsem Adri namalovala (druhá fotka). Musím řícct, že se mi z ní docela podařilo toho Inda udělat. Ráno z toho bohužel zbylo jen obočí. Je to docela škoda. Přestavte si, že to Adri odlíčila. To fakt nechápu...:D
Selfie s Adri jsme fotily v den příjezdu, kdy ještě něvěděla, co na ni chystám.


Takhle se ráno holky snažily vzbudit. Což úplně nevím, jestli se povedlo. Vstávali jsme okolo desáté, možná později a stejně se nám chtělo spát. Hrozný s náma
Schválně. Uhádli byste? Barča koně poznala a my se konečně posunuly. I tak jsme byly poslední a prohrály. Ale moje modelovací schopnosti se prokázaly.
Honza jako faraon mě mírně děsí. V tu chvíli nám to přišlo neskutečně vtipné. Teď si tím jistá nejsem. Hlavně, že je faraon.


Poslední fotky z pobytu u Adri jsou z Artexu, kam jsme museli zajít. Tímto se chci omluvit lidem, kterým jsme utrhaly pár kytiček, ale my je prostě potřebovaly mít. Já ji sice hned ztratila, ale Barči vydržela docela dlouho. (Koukám, že jsem docela koča jak z hororu)
Poslední dvě fotky jste mohli vidět na instagramu. Na mém a na Terky. Na prostřední fotce se mi líbí, jak mám zakroucený nohy. A ještě k tomu to nebylo stabilní, takže jsem pořád padala. Skupinovou fotku jsme myslím fotily před záchodama. Originální, opravdu. Každopádně to nejsme všichni. Neměli jsme selfie tyč, abychom se vlezli všichni. A lidi postupně přicházeli a odcházeli.


Tyto tři fotky jsou už z dovolené v jižních Čechách. Odjížděli jsme v den předávání vysvědčení. Šaty na první fotce, jsem koupila v Lidlu. Lidi hodně překvapilo, že zrovna já a šaty, protože já radši rifle, triko, mikina a nějaký kecky. Příjemná změna na konec roku. Jsou pohodlné, takže na pětihodinovou cestu autem v klidu.
Když jsme byli na výletě v Českém Krumlově, jeli jsme se podívat na zříceninu hradu Dívčí kámen. Vstup byl placený a nám se nechtělo platit - jako největší zoufalci jsme nedali 50,- kč. Tak jsme se aspoň prošli v lese. Já polovinu času šla bosá, protože se mi odřela pata. Když jsme šli v lese po blátě - pohoda. Pak už po jehličí a štěrku nic moc.
Naposled jsem si nechala fotku oběda, který jsme si dali v Třeboni U Míšků. Určitě doporučuju! Nikdy nešlápnete vedle. Tento tác jsme měly tři a akorát to stačilo. Jen si na to vzpomenu a už mi tečou sliny!

Snad se Vám tento jednoduchý článek líbil a já se budu těšit u dalšího:)

Rakousko se třídou

26. června 2015 v 21:38 | Pita |  Články
Jak už víte, byla jsem se třídou na výletě ve Vídni. Sraz jsme měli 24. 6. v 6:40. To znamenalo vstát v pět. Nějak velký problém mi to nedělalo. Jeli jsme vlakem s Honzou a Adri. V klidu jsme to stíhali a s předstihem, mezi prvními, čekali na profesorky, průvodce a autobus.

Naše první zastávka byla Vídeň, kam jsem se strašně těšila. Napřed jsme se prošli s průvodcem a poté měli dvě hodiny volna. Nám se už od hranic chtělo na WC, tak začal hon na neplacené záchody. Jako první nás namadl McDonald, ale nakonec jsme zavítali do Starbucks. Jak největší socky jsme šly rovnou na záchod. Tam jsme zjistily, že dveře se otevřou až po zadání kódu. Tímhle děkuji mladé němce s malým, která nás pustila a my si tak došly na první neplacené WC. Při odcodu nám ještě poděkoval číšník.

Nasvačili jsme se u Starbucks a pokračovali směr nákupy. První obchod, kam jsme zavítaly bylo Intimissimi. Přemýšlela jsem nad koupí spodního prádla za 9€. Hned na začátku jsem ale nechtěla utrácet, tak jsem si nic nekoupila. Konečně jsem se dočkala Forever 21, kde jsem si nakonec koupila čtyři trička a dva náhrdelníky. Pamatujete, jak jsem psala, že bych chtěla takové delší náhrdelníky? Tak ten mám! Pak jsme navštívili i H&M, SIX, Mango, Body Shop, Lush, Bipu a ještě další drogerky. Naposled jsem se ještě vrátila do Claire's pro další náhrdelník, kterým jsem dlouho hledala a který byl, je a bude na mém tublr často.

Celý vyčerpaní a uchození jsme se přesunuli na hotel. Zvenku vypadal tak nějak.. podivně. Ale uvnitř se mi moc líbil! I když jsme si řekli, že jdeme hned spát, tak jsme cca do deseti hodin zpívali písničky a pak si ještě povídali. Omlouváme se všem, které jsme rušili. Ale sranda musí být!
 


konec školního roku, prázdniny, výlety

20. června 2015 v 15:03 | Pita |  Články
Ve čtvrtek jsme měli poslední hodinu biologie. V pátek poslední dějepis. Děják byl hodně emotivní. Ale asi jen pro mě. Jsem cíťa. Paní profesorka nám popřála hodně štěstí ve škole i v životě. To přeje asi hodně lidí, ale od ní to bylo takový... Jiný. Snad rozumíte. Naštěstí jsem se na příští rok přihlasila do dějin umění, takže se s paní profesorkou ještě uvidíme. Joo.
Nedávno jsem si říkala, jak to rychle uteklo. Před nedávnem jsem končila devítku a teď končím druhák. Než se naděju, bude maturita a pak vysněná cizina.
V úterý nám přišli fotky z třídního focení... Hrůza. Fakt. Jedny z nejhorších fotek. Mám teda fotku celé třídy a pak naší skupinky, bez Adri, protože ta nebyla ve škole. Sama sobě se tam fakt nelíbím. Tvářím se tam příšerně..Dám vám sem fotku. Fotila jsem to přes mobil, tak to nevypadá nějak hezky.

Napadlo mě. Budou prázdniny. Víc času na blog, na články. Bude to faajn! Je konec školního roku. V plánu o víkendu mám jen válení a filmy. A už dlouho šmelím tenhle článek. Který bude asi nejvíc o ničem.
Naštěstí jedeme ve středu se třídou do Vídně, potom na týden do Čech a nakonec k Adri. První tři týdny prázdnin budu mít tedy plné. Snad ale stihnu napsat nějaký článek. Berme, že články budou. Články plné fotek!:)
Ještě bych vám chtěla doporučit všechny alba Marpa:) Poslouchám je už týden a Marpo je pro mě prostě srdcovka. Však víte.

Btw. kdo mě ještě nesleduje na soc. sítích tak může na:
https://twitter.com/Pita_models
Na snapchatu: pitapitovic
Instagram máte pod fotkou:)

(Fotka z mého instagramu)

mimčo, víkend u Barči, ZOO

11. června 2015 v 20:28 | Pita |  Články
Jak jsem psala v Updatu u minulého článku, bratranci s manželkou se narodila dcera. Pojmenovali ji Elenka a po pěti dnech jsou doma.
V pátek 5. 6. se to muselo samozřejmě oslavit. Jeli jsme do rodinného podniku, ano zní to divně, ale je to tak, kde vše probíhalo. První, co mě zaujalo byla spousta jídla. Teta, dnes už babička, napekla buchtu a usmažila řízky. Kdybyste je ochutnali, mňamka! Na záčatku to bylo divný. Nikdo se se mnoou moc nebavil a já nolifer byla na mobilu. Ano, i to se může stát. Pak ale přišel můj velký idol z děství - shodou okolností mě jako malou učil chodit - se kterým jsem se bavila většinu večera. Když bratranec zavelel, že se bude připíjet Jägermeisterem, musela jsme nesouhlasit. Radši si dám Baileys. S dědou jsme si museli zahrát šipky. Je to taková naše tradice na rodinných oslavách z mamky strany. Hráli jsme asi pět her a já ani jednu nevyhrála. Ale děda porazil druhého bratrance, který hraje závodně! Po šesti Friscách, Baileys jsme po třetí odjeli domů.
(fotka s kamarádem bratrance, který s námi jel i na dovolenou, děda vítěz, já:D a společná fotka, která se posílala mamince a Elence do porodnice)

čtenářský deník

30. května 2015 v 15:47 | Pita
Dnes nemám nápady na nějaký úvahový článek. Nakonec jsem se rozhodla pro kratší článek, spíš deníček.

Maturity a čtyři hodiny ve škole jsou u konce. To znamená, že články budou míň. Snad ještě zvládnu něco napsat a přednastavit.
Teď mám před sebou čtenářský deník. K tomu si musím vypsat češtinu a naučit. Brr. A vůbec se mi nechce. Protože naší paní profesorce není nic dobrý, znáte to. Probíráme zahraniční a český realismus a naturalismus. Ale k tomu jsme zkoušeni z Májovců, Lumírovců a Ruchovců. Někdy to není všechno a ještě se ptá na starší témata. Super fakt.

S holkama jsme si udělaly víkend už ve čtvrtek, i když jsme šly v pátek do školy. Musely jsme se jít podívat na Ignis Brunensis. Bylo tam hrozně moc lidí. Hlavně párů, ze kterých jsme si dělaly srandu. Sorry:D A partička lidí, okolo čtrnácti let, každou minutu říkali: ,, už bude konec!" ,, už to skončí". Tímto jim chci poděkovat, fakt.

Moc se omlouvám, že je to dnes krátké, bez nápady a kdo ví co ještě.


Untitled

UPDATE 3.6.2015: Ahooj, jen jsem vám chtěla oznámit, že dnes se mému bratranci narodila dcera Elen. Jako. Jemu ne, manželce. A v neděli, snad, vydám článek o sobotní party. Ne úplně party. Ale jedu k Barči, se kterou zde byl článek, a budeme se opalovat, grilovat a hrát hry. určitě se těšte! Ahooj

Sny

27. května 2015 v 15:00 | Pita |  Články
Myslím, že každý měl někdy v životě sen. Teď nemyslím ten, co nás provází nocí, ale který by nás měl v životě vést. Když tak přemýšlím, tak ani já nemám nějaké vyšší cíle. Možná je to dobře, možná špatně. Dřív jsem si říkala, že budu pracovat někde u koní. Nejlépe s postiženými dětmi. V tom mi ale stojí zdravotní problémy. Dále jsem chtěla být ošetřovatelkou zvířat a ze stejné důvodu, jí být nemohu. Těmito pár větami jsem hned vyvrátila moji první.

Nyní je mým největším snem tetování a dva pitbullové. Nic, co by vás překvapilo. Celkově do života jsou to pak jen maličkosti. Například bydlet ve Španělsku, najít si třeba přítele, hah, a tak si žít. Tím, že nemám touhu a důvody se vracet, tak by to mohlo vyjít. Španělsko a já.

K těm menším, momentálním snům a přáním. Vždy jsem se chtěla nějak seznámit s fajn klukama na dovolené. To se mi splnilo minulé léto, když jsem si na letišti na Krétě vyhlídla dva čechy, se kterými jsme pak trávili dovolenou společně. Né úplně, protože si kluci vypůjčili skútr a jezdili po ostrově. A skútr je přesně další věc. Jeden den jsme si s tím, pro mě hezčím, vyjeli na skútru po plážích. Bylo to boží! Kličkovali jsme mezi auty, našli úžasnou pláž, vykoupali se, povídali a jeli zas nazpátek. Dobrým bonusem je, že jsme s kluky v kontaktu i po roce.

Dalším snem, o kterém už víte z jednoho článku, je jízda autobusem po celém městě. Koupit si celodenní jízdenku a jen si jezdit. Také mě láká si vzít večer/v noci kolo a jet se projet. Celkově mám ráda večerní i noční města. A proč se neprojet? Proč si nepročistit hlavu jízdou na kole? To máme v plánu s Barčou o prázdninách. Uvidíme, jak to dopadne.


Trochu filmovým přáním je sezení na střeše. Ano, možná to zní dětinsky, nebo co já vím. Příjde mi to ale fajn. Většina z mých snů se tedy odehrává s nějakou drahou polovičkou. Tento není výjimkou. Na to si tím pádem budu muset počkat. Ještě bych si chtěla zopakovat jízdu na koni bez sedla. Dříve jsem jezdila a měla možnost i bez sedla. Zamilovala jsem si to!

Lákají mě dlouhé cesty autem. Rychle, po dálnici, bez cíle. Jen ten pocit svobody... Jezdit v karavanu, zastavit někde a přespat v něm. Joo, snad někdy. Jak si to tak po sobě čtu, je to jak, kdybych byla v nějakém filmu. Takový ty romantický slaďárny. Ale co.


To by byli mé malé, ačkoliv velké sny. Ráda se i procházím po městě, takže mi radost udělá i vycházka ve večerních hodinách. A co Vaše sny? Ty menší i větší?



(Moje kamarádka+spolubydlící si založila blog o zážitcích se svým přítelem. Kdo je otrlejší a nevadí mu odvážnější články, klikněte SEM. Bude ráda třeba i za komentář. Děkujeme!:))

opravdu peníze ovlivňují život?

25. května 2015 v 15:00 | Pita |  Články
Jednou večer jsem tak přemýšlela, jaký by byl můj život, kdybych byla bohatá. Kdybych se narodila do nějaké vily. S pokojem v pokroví, vlastní koupelna, šatna. K osmnáctým narozeninám nějakej ten bavorák. Drahá, kvalitní kosmetika. Na dovolenou v lednu apod. Ale dokázala bych si pak věcí vážit?

Neříkám, že si žijeme špatně. Jeden rok jsme byli dvakrát u moře. Zrovna ten minulý. Než si mě zaškatulkujete do nějaká vyšší vrstvy musíte vzít v potaz, že nás každá dovolená stála 6 000 pro každého. Teď si už nedokážeme představit, že bychom někam letěli cca za 15 000, což je pro někoho normální. Samozřejmě to tak není vždy. Často jezdíme na týden na hory, na týden na dovolenou po Česku a do zahraničí. Když jsem byla v devítce, tak jsme jeli ,,jen" do zahraničí. Protože já si vybrala lyžák místo týdne v našem oblíbeném středisku.

Znám lidi, kteří měli všechno, co chtěli. Každou blbost. A mě je blbý se zeptat, jeslti můžu dostat 120,- kč na triko. A oni vypadali šťastně. Nebo to jen dobře hráli, nevím. Bratranec se díky svým znalostem propracoval k dobrým penězům. Několikrát ročně si zajedete potápět na různá místa světa. Svatba byla okázalá a co teprve svatební cesta do Dominikánské republiky.
Mamky nejlepší kamarádka se dobře vdala, podnikají a mají velmi tučné konto. Ale i tak jsou to ti nejskromnější lidé. Její dcera - která je už taky maminka - nakupuje jedině v sekáčích a nemá ráda předražené věci. Taky k tomu vede své dvě holčičky. To oceňuji. Ne ten opak, kdy si dítě ukáže co chce a má to. Ale takový holky, jestli si nenajdou bohatého přítele, tak jsou ztracené. Aspoň podle mne.

Upřímně? Kdybych já měla peníze, byla bych asi taková ta pipka. Už bych si dávno koupila zrcadlovku jen abych měla hezký profilovky. Kupovala bych si MAC, protože MAC. S oblečením bych nešla pod 1 000. A je jistý, že bych se oblékala jinak. Můj styl by byl takový, aby mě vyjadřoval. To se teď nedá, když jsem ráda, že mám na intru co jíst.

Ale kdybych si ,,nabrnkla" bohatého přítele, nebo prostě při penězích, tak bych si asi nenachala kupovat věci. Bylo by mi to blbý. Kdyby mi např. koupil nějakou drahou kabelku, nezvala bych si ji. Možná, jen aby měl radost. Určitě bych ale neřekla: ,, Lásko, potřebuju kabelku. Koupíš mi ji?" Tohle prostě ne. A tyhle holky fakt nemám ráda.

Doufám, že vás tyhle ,,úvahový" články baví. Docela se v tom nacházím. Teď články vychází pravidelně, protože jsou maturity, tak mám čas. Uvidím, jak to bude pak... Děkuju, že čtete můj blog a děkuju za milé komentáře! Mám vás ráda!

because you had a bad day

23. května 2015 v 23:10 | Pita |  Články
Předem říkám, kdo nemá rád negativní články, přestaňte číst.


Nevím jestli to znáte. Prostě blbá nálada a neznáte důvod. Nic vás nerozčílilo, jen máte bad mood. A já teda poslední dobou čím dál víc. Uznávám. Rozčílí mě každá blbost, ale i tak. Poslední den, kdy jsem měla fakt dobrou náladu a říkala jsem si: ,, joo, teď jsem fakt spokojená" bylo na Majálesu. Na show Marpa. Ta energie a všechno. Secret informace: možná i to pivo to trošku ovlivnilo, ale pššt. Každopádně je to dávno. K tomu vůbec nevím, kdy na další jeho show půjdu. Teď před sebou nemám nic, na co bych se extra těšila.

Měla bych být spokojená, protože mám uzavřenou němčinu na lepší známku - co mám vám říkat nebudu, protože byste mě měli za tuponě - ale nejsem. Matiku si myslím, že taky zvládnu. Negativní věcí na škole je to, že odchází čvrťáci. Logicky. Minulý rok jsem to nějak nevnímala, protože jsem čtvrťáky neznala. Takže nevím, co mám dělat teď, když mi odejde Crush. K tomu ještě něco, ale psát to nebudu. Co kdyby. Taky jsme měli suplování na němčinu, protože naše učitelka byla u maturit. A ta učitelka mě vyvolala - v němčině fakt ničemu nerozumím - a všichni se na mě otočili a čekali. Já nevěděla. Pak mě ta učitelka pořád opravovala a: ,, já to vím, ty ne. opakuj a dobře". To jsem se musela ovládnout, abych se nerozbulela. Joo, přesně tak.

Jsem taková celá divná. Poslední dobou bych se nejradši zavrtala do mé oversized mikiny a vylezla tak za deset let. Hlavně s nikým nemluvila. Samozřejmě si beru všechno osobně. To nemluvím o tom, jak se cítím. Úplně nesmyslně slabá. Všechno mě hrozně vyčerpá. Nejspíš i potřebuju poznat někoho novýho. A vaše komentáře. Myslím obecně. Nemusíte mě uklidňovat, že se všechno zlepší a tak, protože to asi ne:) deep. Ale ráda si přečtu pozitivní komentáře a i konstruktivní kritiku.

Dál mi příjde, že nikoho nemám. Jasně, kamarádky. Ale nevím no... S rodičema počítat nemůžu a dědu zatěžovat nechci, protože se musí starat o babičku 24/7. Čeho jste si mohli všimnout na mém tumblru jsou fotky párů. Na těch ujíždím, hlavně teď. Po roce a jsem k nim mohla patřit, ale nepatřím. A ještě to není úplně v pohodě. Už bych s tím byla ráda vyrovnaná, ale nejsem. Blbý? Hodně. Dál ještě miluju citáty o zapomenutí, o samotě a tak..

No. Každopádně jsem se z toho musela asi vypsat. Gratuluji a děkuji všem, kteří si tenhle depresivní článek přečetli. Příště snad zas v pozitivním:)


změnila jsem se hodně?

22. května 2015 v 15:00 | Pita |  Články
Ze začátku asi začnu fotkama z dětství. Školka. Tu si moc nepamatuju. Ale vím, že nejlepší kámoši byli vždycky kluci. To bude asi i tím, že mám staršího bratra a dva bratranci, se kterými jsem trápila spousty času. Mám tedy i sestřenice, ale s těmi jsem nebyla tak často. Jednou za čas na oslavě narozenin a o Vánocích. To bratranci u nás byli pečení vaření.
Co si z této doby pamatuju je, že jsem s bráchou chodila už ve třech letech plavat. Učil mě sám. Chodili jsme spolu i bruslit. Teda. On šel s kamarádama hrát hokej a já byla s jeho kamarádkama. Možná jsem byla nákadlo na holky. Ani se tomu nedivím. Asi před pěti lety - to už je taky hodně dávno - jsem viděla video, kde jsme někde v kempu. Jako nejmladší jsem tak byla největší atrakcí. Každý si se mnou chtěl hrát.

Byla jsem takový to velký dítě. Ne tlustý, velký. Moje porodní váha - čtyři dvacet. A fotek, kde jím je hrozně moc.
Největší vzpomínka na dětství je asi, když mi byla dva roky. Letěli jsme na Mallorcu. Já, malý prtě, který to fakt nebavilo, pozorovala letadla přes velké sklo. Za mnou přišla holčička s růžovým kufrem v ruce. A my tam stály a koukaly, jak letadla přistávají a jak se odlepují od země. Říkám si, že nás měli vyfotit.

Další články


Kam dál